Příliš mnoho vody: hyponatremie u vytrvalců
Rada „pij, než dostaneš žízeň“ zní rozumně a roky se opakovala. U dlouhých závodů ale vedla k opačnému problému, než měla řešit — a ten na rozdíl od mírné dehydratace zabíjí.
Co se v těle děje
Hyponatremie spojená s cvičením (EAH) znamená pokles sodíku v krvi pod 135 mmol/l. Vzniká nejčastěji tím, že člověk vypije víc tekutin, než kolik ztratí potem.
V klidu by ledviny přebytek rychle vyloučily. Při zátěži se ale vyplavuje antidiuretický hormon, vylučování vody se zabrzdí a nadbytečná tekutina zůstane v těle a sodík v krvi naředí.
Proč to nevyřeší iontový nápoj
Běžné sportovní nápoje obsahují zhruba 10 až 38 mmol sodíku na litr, zatímco krev má 135 až 145 mmol/l. I iontový nápoj je tedy vůči krvi výrazně zředěný — vypitý v nadbytku hladinu sodíku taky naředí, jen o kousek pomaleji než čistá voda.
Jak časté to je
Podle dat shrnutých ve stanovisku třetí mezinárodní konsenzuální konference o EAH (Carlsbad, 2015) se v jedné velké studii symptomatická hyponatremie objevila u jednoho procenta účastníků vytrvalostních závodů a bezpříznaková u dalších zhruba šesti procent.
Od vydání předchozího stanoviska přibyly popsané případy nejen z maratonů, ale i z půlmaratonů, cyklistiky, turistiky, plavání, jógy a silového tréninku. Není to tedy jen problém ultravytrvalců.
Co panel doporučuje
Hlavní doporučení je jednoduché: pít podle žízně — ne víc, ne míň. Žízeň a hormonální regulace spolu zvládají hospodaření s vodou lépe než pevný plán „tolik a tolik mililitrů za hodinu“.
Španělská studie to ověřila v praxi na horském maratonu a Ironmanu: účastníci poučení pít podle žízně vypili kolem 800 až 900 ml za hodinu a hyponatremie se u nich prakticky nevyskytla, aniž by se objevil opačný extrém nebo horší časy.
Na co si dát pozor
Varovná kombinace je přírůstek hmotnosti během závodu spolu s bolestí hlavy, nevolností, zmateností nebo otoky. Pokud po dlouhém závodu vážíš víc než před ním, nepil jsi málo. Příznaky se překrývají s jinými příčinami kolapsu, takže bez odběru krve to nikdo nerozliší — a lékaři to patří říct.
Pro běžný trénink do hodiny je tohle teoretická hrozba. Relevantní začíná být u zátěže nad několik hodin, zvlášť v horku. Víc k běžnému dennímu příjmu najdeš v článku o pitném režimu.