Kreatin: monohydrát versus ostatní formy
Na etiketách potkáš kreatin hydrochlorid, pufrovaný kre-alkalyn, ethyl ester nebo nitrát. Všechny se vymezují vůči monohydrátu a všechny stojí víc. Otázka je jednoduchá: dokázala některá z nich, že je lepší?
Co na to odborná společnost
Stanovisko Mezinárodní společnosti pro sportovní výživu (ISSN, Kreider a kol., 2017) je v tomhle bodě jednoznačné: žádná jiná forma kreatinu neprokázala převahu nad monohydrátem. Monohydrát je zároveň forma s největším množstvím studií za sebou.
To není argument tradicí. Je to prostě stav důkazů — u alternativ jich je řádově méně.
Kreatin hydrochlorid
Hlavní doložený rozdíl je rozpustnost ve vodě, a ta je skutečně výrazně vyšší. Z lepší rozpustnosti ale automaticky neplyne lepší vstřebání: obě formy se do svalu dostávají stejným přenašečem a nic nenasvědčuje tomu, že by HCl tímto kanálem protlačil víc kreatinu.
Problematičtější je dávkování. Etikety HCl často doporučují méně než gram až dva gramy denně, ale chybí měření ve svalu, které by ukázalo, že taková dávka sval nasytí.
Pufrovaný kreatin (kre-alkalyn)
Tvrzení zní, že vysoké pH zabrání přeměně kreatinu na kreatinin v žaludku. Jediná nezávislá studie, která to ověřovala s odběrem svalové tkáně (Jagim a kol., 2012), porovnávala kre-alkalyn v doporučeném dávkování i v dávce shodné s monohydrátem. Ani jedna z pufrovaných skupin monohydrát nepřekonala — v obsahu kreatinu ve svalu, složení těla, síle ani vytrvalosti.
Co platí v praxi
Denní dávka, ke které se váže schválené evropské tvrzení o fyzické výkonnosti při opakované krátkodobé intenzivní zátěži, je 3 g kreatinu denně. Tu splní monohydrát bez problémů a nejlevněji.
Jestli ti nesedí prášek, dávají smysl tablety nebo želatinové formy — ale ty řeší formu podání, ne molekulu. Kreatin v nich je pořád monohydrát.
Shrnuto: pokud ti alternativa nepřinese něco praktického, co monohydrát nenabízí, platíš za marketing.